Sunday, January 18, 2026

Al-Qur’an: Teman Sepanjang Hayat

 


AL-QUR’AN: TEMAN SEPANJANG HAYAT

SYED HAMID ALBAR


BISMILLAHIRRAHMANIRRAHIM.

ASSALAMUALAIKUM WARAHMATULLAHI WABARAKATUH.

ALHAMDULILLAH, SETINGGI-TINGGI KESYUKURAN KITA PANJATKAN KE HADRAT ALLAH SWT KERANA DENGAN RAHMAT DAN KEIZINAN-NYA, KITA DAPAT BERKUMPUL PADA PAGI YANG PENUH KEBERKATAN INI DI RUMAH ALLAH SEMPENA PENGANJURAN PERTANDINGAN TILAWAH AL-QUR’AN YANG MELIBATKAN KANAK-KANAK DAN JUGA ORANG DEWASA.


SAYA INGIN MENGUCAPKAN TAHNIAH DAN TERIMA KASIH KEPADA PIHAK JAWATANKUASA MASJID ATAS USAHA MURNI MENGANJURKAN PROGRAM INI. DENGAN MENGHIMPUNKAN PESERTA DARIPADA PELBAGAI PERINGKAT USIA, KITA SEBENARNYA SEDANG MENYAMPAIKAN SATU MESEJ YANG SANGAT INDAH DAN MENDALAM — BAHAWA AL-QUR’AN ADALAH UNTUK SEMUA, DIBACA SEJAK KECIL DAN DIPELIHARA SEPANJANG HAYAT.


HADIRIN YANG DIHORMATI,

AL-QUR’AN BUKAN SEKADAR KITAB UNTUK DIBACA ATAU DILAGUKAN, TETAPI KITAB PETUNJUK YANG MEMBIMBING AKAL, MENENANGKAN HATI DAN MEMBENTUK AKHLAK. IA DITURUNKAN SEBAGAI RAHMAT KEPADA SELURUH MANUSIA, UNTUK MEMBAWA KITA KELUAR DARIPADA KEGELAPAN KEPADA CAHAYA.

 

APABILA AL-QUR’AN DIBACA DENGAN TERTIB, DENGAN TAJWID YANG BETUL DAN PENUH PENGHAYATAN, IA BUKAN SAHAJA MENYENTUH TELINGA, TETAPI MERESAP KE DALAM JIWA. BACAAN AL-QUR’AN MAMPU MENENANGKAN HATI YANG RESAH, MELEMBUTKAN JIWA YANG KERAS, DAN MENGINGATKAN KITA TENTANG TUJUAN HIDUP SEBAGAI HAMBA ALLAH.


PERTANDINGAN TILAWAH SEPERTI INI BUKAN SEKADAR UNTUK MENILAI SUARA YANG MERDU ATAU BACAAN YANG PALING SEMPURNA. YANG LEBIH PENTING, IA BERTUJUAN MENYEMAI KECINTAAN KEPADA AL-QUR’AN, MEMELIHARA ADAB DAN DISIPLIN BACAAN, SERTA MENGHIDUPKAN BUDAYA MEMBACA AL-QUR’AN DALAM MASYARAKAT KITA.


KEPADA ANAK-ANAK YANG DIKASIHI,


PENYERTAAN KAMU PADA HARI INI AMAT MEMBANGGAKAN. SETIAP HURUF AL-QUR’AN YANG KAMU BACA AKAN DIBERI PAHALA OLEH ALLAH SWT. DENGAN BELAJAR MEMBACA AL-QUR’AN SEJAK KECIL, KAMU SEDANG MEMBINA ASAS KEHIDUPAN YANG KUKUH — ASAS DISIPLIN, KESABARAN DAN AKHLAK YANG BAIK.


JADIKAN AL-QUR’AN SEBAGAI SAHABAT KAMU. BACALAH WALAUPUN SEDIKIT SETIAP HARI. INSYA-ALLAH, AL-QUR’AN AKAN MEMBIMBING KAMU MENJADI INSAN YANG BERILMU, BERAKHLAK MULIA DAN BERGUNA KEPADA KELUARGA, MASYARAKAT DAN NEGARA.


KEPADA PARA PESERTA DAN HADIRIN DEWASA,

KEHADIRAN DAN PENYERTAAN TUAN-TUAN DAN PUAN-PUAN HARI INI MEMBAWA MAKNA YANG BESAR. IA MENUNJUKKAN BAHAWA BELAJAR DAN MENDEKATI AL-QUR’AN TIDAK PERNAH MENGENAL USIA. WALAU SESIBUK MANA SEKALIPUN KEHIDUPAN KITA, AL-QUR’AN TETAP RELEVAN SEBAGAI PANDUAN DAN PENENANG JIWA.


LEBIH PENTING LAGI, PENYERTAAN ORANG DEWASA MENJADI CONTOH YANG AMAT BAIK KEPADA GENERASI MUDA. ANAK-ANAK TIDAK HANYA BELAJAR MELALUI NASIHAT, TETAPI MELALUI TELADAN. APABILA MEREKA MELIHAT IBU BAPA DAN ORANG DEWASA MEMBACA AL-QUR’AN, MEREKA AKAN TERDORONG UNTUK MENGIKUT JEJAK YANG SAMA.

 

HADIRIN SEKALIAN,


PERLU KITA INGAT BAHAWA AL-QUR’AN TIDAK DITURUNKAN DALAM SUASANA YANG MUDAH ATAU IDEAL. IA DITURUNKAN KETIKA MASYARAKAT BERDEPAN DENGAN PELBAGAI CABARAN, KETIDAKADILAN DAN KEKELIRUAN NILAI. NAMUN, AL-QUR’AN BERJAYA MEMBENTUK SATU GENERASI YANG BERPRINSIP, BERAKHLAK DAN BERTANGGUNGJAWAB.


INI MEMBUKTIKAN BAHAWA KEKUATAN AL-QUR’AN BUKAN HANYA PADA KEINDAHAN BACAANNYA, TETAPI PADA KEUPAYAANNYA MEMBIMBING MANUSIA MENGHADAPI REALITI KEHIDUPAN — SAMA ADA KETIKA SENANG MAHUPUN SUSAH, KETIKA LAPANG MAHUPUN SEMPIT.


DALAM DUNIA HARI INI YANG PENUH TEKANAN, PERPECAHAN DAN KERESAHAN, AL-QUR’AN MENAWARKAN NILAI-NILAI YANG SANGAT KITA PERLUKAN: KEADILAN, KESABARAN, KESEDERHANAAN, IHSAN DAN TANGGUNGJAWAB. NILAI-NILAI INILAH YANG MEMBENTUK KELUARGA YANG HARMONI, MASYARAKAT YANG BERSATU DAN UMMAH YANG KUAT.


MASJID PULA BUKAN SEKADAR TEMPAT IBADAH RITUAL, TETAPI PUSAT PEMBINAAN INSAN DAN KOMUNITI. PROGRAM SEPERTI PERTANDINGAN TILAWAH INI MENGHIDUPKAN PERANAN MASJID SEBAGAI TEMPAT ILMU, TARBIAH DAN PENYATUAN UMMAH.


OLEH ITU, MARILAH KITA JADIKAN MAJLIS HARI INI SEBAGAI PERINGATAN DAN TITIK TOLAK UNTUK MEMPERKUKUH HUBUNGAN KITA DENGAN AL-QUR’AN. BUKAN SAHAJA DENGAN MEMPERELOKKAN BACAAN, TETAPI DENGAN MENJADIKAN AJARANNYA SEBAGAI PANDUAN DALAM KEHIDUPAN SEHARIAN — DALAM PERCAKAPAN, DALAM MEMBUAT KEPUTUSAN, DAN DALAM HUBUNGAN SESAMA MANUSIA.


KEPADA SEMUA PESERTA, SAMA ADA KANAK-KANAK ATAU DEWASA, SAYA UCAPKAN TAHNIAH. KALIAN SEMUA ADALAH PEMENANG KERANA TELAH MEMILIH UNTUK MENDEKATI AL-QUR’AN. TERUSKAN USAHA INI DENGAN ISTIQAMAH DAN JANGAN BERHENTI BELAJAR.


AKHIR KATA, MARILAH KITA BERDOA SEMOGA ALLAH SWT MEMBERKATI MAJLIS INI, MENERIMA SEGALA USAHA DAN AMAL KITA, SERTA MENJADIKAN AL-QUR’AN SEBAGAI CAHAYA YANG MENERANGI KEHIDUPAN KITA DI DUNIA DAN DI AKHIRAT.


WABILLAHI TAUFIQ WAL HIDAYAH,

WASSALAMUALAIKUM WARAHMATULLAHI WABARAKATUH.

 

Ilmu, Iman dan Amal: Pelengkap Insan

 


UCAPAN PEMBUKAAN SEMINAR SEPARUH HARI

ILMU, IMAN DAN AMAL: PELENGKAP INSAN

11 JANUARI 2026

SYED HAMID ALBAR

BISMILLAHIRRAHMANIRRAHIM.


ASSALAMUALAIKUM WARAHMATULLAHI WABARAKATUH.

ALHAMDULILLAH, SETINGGI-TINGGI KESYUKURAN KITA PANJATKAN KE HADRAT ALLAH SWT KERANA DENGAN LIMPAH RAHMAT DAN IZIN-NYA, KITA DAPAT BERHIMPUN PADA PAGI YANG MULIA INI DI RUMAH ALLAH BAGI MENJAYAKAN SEMINAR SEPARUH HARI BERTEMAKAN “ILMU, IMAN DAN AMAL: PELENGKAP INSAN.”


SEBAGAI PENGERUSI MASJID DAN JUGA PENGANJUR SEMINAR INI, SAYA INGIN MENGALU-ALUKAN KEHADIRAN PARA ASATIZAH, PARA PENCERAMAH JEMPUTAN, AHLI JAWATANKUASA MASJID, SERTA SELURUH HADIRIN YANG SAYA HORMATI. KEHADIRAN TUAN-TUAN DAN PUAN-PUAN HARI INI BUKAN SEKADAR MEMENUHI SATU ACARA, TETAPI MENCERMINKAN KESUNGGUHAN UNTUK TERUS BELAJAR, BERMUHASABAH DAN MEMPERBAIKI DIRI.

 

 

PENGENALAN TEMA: MENGAPA ILMU, IMAN DAN AMAL?

HADIRIN YANG SAYA HORMATI,

KITA HIDUP DALAM ZAMAN YANG SANGAT MENCABAR. ILMU BERKEMBANG PESAT. TEKNOLOGI MEMUDAHKAN HIDUP. MAKLUMAT BERADA DI HUJUNG JARI. NAMUN PADA MASA YANG SAMA, KITA MENYAKSIKAN KEGELISAHAN DALAM MASYARAKAT — KRISIS AKHLAK, KRISIS KEPERCAYAAN, DAN KRISIS MAKNA HIDUP.

PERSOALANNYA:

ADAKAH KEMAJUAN INI BENAR-BENAR MEMBENTUK MANUSIA YANG LEBIH BAIK?

DI SINILAH RELEVANNYA TEMA SEMINAR KITA HARI INI. ILMU, IMAN DAN AMAL BUKAN TIGA PERKARA YANG BERDIRI SENDIRI, TETAPI SATU KESATUAN YANG MEMBENTUK INSAN SEIMBANG — DARI SUDUT PEMIKIRAN, NILAI DAN PERBUATAN.


ILMU: ASAS KEFAHAMAN DAN KESEDARAN

ISLAM MELETAKKAN ILMU PADA KEDUDUKAN YANG SANGAT TINGGI. AL-QURAN SENDIRI MENGANGKAT MARTABAT ORANG BERILMU APABILA ALLAH SWT BERFIRMAN:

“KATAKANLAH: ADAKAH SAMA ORANG-ORANG YANG MENGETAHUI DENGAN ORANG-ORANG YANG TIDAK MENGETAHUI?”

(SURAH AZ-ZUMAR, 39:9)

AYAT INI BUKAN SEKADAR MEMULIAKAN ILMU, TETAPI MENGAJAK KITA BERFIKIR — ILMU SEHARUSNYA MEMBAWA KESEDARAN, TANGGUNGJAWAB DAN KEBIJAKSANAAN.

NAMUN, ILMU YANG DIMAKSUDKAN BUKAN SEKADAR PENGUASAAN FAKTA ATAU KEMAHIRAN TEKNIKAL. ILMU YANG SEBENAR IALAH ILMU YANG MEMBANTU KITA MEMAHAMI TUJUAN HIDUP, MEMBEZAKAN YANG HAK DAN YANG BATIL, SERTA MENYEDARI AKIBAT SETIAP TINDAKAN.

DALAM DUNIA HARI INI, KITA MELIHAT BAGAIMANA MANUSIA BOLEH MENJADI SANGAT PINTAR, TETAPI PADA MASA YANG SAMA KEHILANGAN HIKMAH. ILMU TANPA NILAI BOLEH MENJADI ALAT KUASA. ILMU TANPA ARAH BOLEH MEMBAWA KEROSAKAN.


IMAN: MEMBERI ARAH DAN MAKNA

DI SINILAH PERANAN IMAN MENJADI SANGAT PENTING.

IMAN BUKAN SEKADAR URUSAN IBADAH PERIBADI ATAU RITUAL SEMATA-MATA. IMAN IALAH KESEDARAN DALAMAN YANG MEMBENTUK PANDANGAN HIDUP — TENTANG AMANAH, KEADILAN, TANGGUNGJAWAB DAN PERTANGGUNGJAWABAN.

IMAN MENGINGATKAN KITA BAHAWA ILMU, JAWATAN DAN KEUPAYAAN BUKAN MILIK MUTLAK. SEMUANYA ADALAH AMANAH DARIPADA ALLAH SWT.

APABILA IMAN KUAT, MANUSIA AKAN BERHATI-HATI DALAM TINDAKAN.

APABILA IMAN LEMAH, MANUSIA MUDAH MENGHALALKAN APA SAHAJA DEMI KEPENTINGAN DIRI.

BANYAK MASALAH DALAM MASYARAKAT HARI INI BUKAN BERPUNCA DARIPADA KETIADAAN ILMU, TETAPI DARIPADA KEKURANGAN PENGHAYATAN IMAN.


ILMU YANG DIPERTANGGUNGJAWABKAN

ISLAM MENEGASKAN BAHAWA ILMU SENTIASA DATANG BERSAMA TANGGUNGJAWAB. RASULULLAH SAW MENGINGATKAN KITA DALAM SEBUAH HADIS:

“TIDAK AKAN BERGANJAK KAKI SEORANG HAMBA PADA HARI KIAMAT SEHINGGA DIA DITANYA TENTANG ILMUNYA — APAKAH YANG TELAH DIAMALKAN DENGANNYA.”

(HADIS RIWAYAT AL-TIRMIZI)

HADIS INI SANGAT JELAS DAN TEGAS. ILMU BUKAN SEKADAR UNTUK DIKETAHUI, BUKAN UNTUK DIBANGGAKAN, TETAPI UNTUK DIAMALKAN.

ILMU YANG TIDAK DIAMALKAN BUKAN SAHAJA TIDAK MEMBERI MANFAAT, MALAH BOLEH MENJADI BEBAN KEPADA DIRI SENDIRI.


AMAL: BUKTI KEJUJURAN ILMU DAN IMAN

HADIRIN YANG DIHORMATI,

ILMU DAN IMAN HANYA MENCAPAI MAKNANYA APABILA DITERJEMAHKAN KEPADA AMAL.

AMAL IALAH CERMINAN APA YANG KITA FAHAM DAN APA YANG KITA YAKINI. AMAL BUKAN SEKADAR IBADAH RITUAL, TETAPI MELIPUTI SELURUH KEHIDUPAN — KEJUJURAN DALAM PEKERJAAN, KEADILAN DALAM KEPIMPINAN, KESABARAN DALAM KELUARGA, DAN IHSAN DALAM PERGAULAN.

IMAM AL-GHAZALI MERUMUSKAN PERKARA INI DENGAN SANGAT RINGKAS TETAPI MENDALAM APABILA BELIAU MENYATAKAN:

“ILMU TANPA AMAL ADALAH KEGILAAN, DAN AMAL TANPA ILMU ADALAH KESESATAN.”

KATA-KATA INI SEOLAH-OLAH MERANGKUM KESELURUHAN TEMA SEMINAR KITA. IA MENGINGATKAN KITA BAHAWA:

 ILMU MESTI DIFAHAMI DENGAN BETUL,

 IMAN MESTI DIHAYATI DENGAN IKHLAS,

 AMAL MESTI DILAKUKAN DENGAN KONSISTEN.

CABARAN KEHIDUPAN SEHARIAN

DALAM KEHIDUPAN MODEN HARI INI, CABARAN KITA BUKAN KEKURANGAN ILMU AGAMA. KELAS, CERAMAH DAN BAHAN BACAAN SEMAKIN BANYAK.

NAMUN CABARAN SEBENAR IALAH BAGAIMANA KITA MEMBAWA ILMU ITU KE DALAM KEHIDUPAN SEHARIAN.

ADA YANG TAHU, TETAPI TIDAK MENGAMALKAN.

ADA YANG BERAMAL, TETAPI TANPA KEFAHAMAN.

ADA PULA YANG BERIMAN, TETAPI TIDAK BERUSAHA MEMPERBAIKI AKHLAK DAN SIKAP.

SEMINAR INI BUKAN BERTUJUAN UNTUK MENGHUKUM ATAU MENYALAHKAN SESIAPA, TETAPI SEBAGAI RUANG MUHASABAH BERSAMA — AGAR KITA MENILAI DIRI MASING-MASING DENGAN JUJUR DAN TERBUKA.

 

PERANAN MASJID DALAM PEMBINAAN INSAN

HADIRIN YANG SAYA HORMATI,

SEJAK ZAMAN RASULULLAH SAW, MASJID BUKAN SEKADAR TEMPAT SOLAT. MASJID ADALAH PUSAT ILMU, TARBIAH DAN PEMBINAAN MASYARAKAT.

SEMINAR SEPARUH HARI INI ADALAH SEBAHAGIAN DARIPADA USAHA KITA UNTUK MENGHIDUPKAN KEMBALI PERANAN TERSEBUT — MENJADIKAN MASJID TEMPAT KITA BELAJAR, BERFIKIR, BERDIALOG DAN MEMBINA DIRI.

SAYA BERHARAP SEMINAR INI MENJADI PEMANGKIN KEPADA USAHA BERTERUSAN — BUKAN SEKADAR ACARA SEHARI, TETAPI SATU PROSES MEMBENTUK INSAN YANG LEBIH BERILMU, LEBIH BERIMAN DAN LEBIH BERAMAL.


PENUTUP

HADIRIN YANG DIHORMATI,

ILMU, IMAN DAN AMAL BUKAN TIGA PERKARA YANG BERASINGAN. IA SATU KESATUAN YANG SALING MELENGKAPI.

TANPA ILMU, MANUSIA MUDAH TERSASAR.

TANPA IMAN, MANUSIA KEHILANGAN ARAH.

TANPA AMAL, NILAI TINGGAL SEBAGAI KATA-KATA.

CABARAN KITA HARI INI BUKAN SEKADAR UNTUK MENJADI MASYARAKAT YANG MAJU, TETAPI MASYARAKAT YANG MAJU DENGAN MAKNA, BERILMU DENGAN KEFAHAMAN, BERIMAN DENGAN KESEDARAN, DAN BERAMAL DENGAN ISTIQAMAH.

DENGAN LAFAZ BISMILLAHIRRAHMANIRRAHIM, SAYA DENGAN PENUH RASA TANGGUNGJAWAB MERASMIKAN SEMINAR SEPARUH HARI

“ILMU, IMAN DAN AMAL: PELENGKAP INSAN.”

TERIMA KASIH ATAS PERHATIAN HADIRIN SEMUA.

WASSALAMUALAIKUM WARAHMATULLAHI WABARAKATUH.

 

Sunday, December 14, 2025

Holistic Approach towards Achieving Complete Fulfilment of the Emotional, Soul, Mind and Body
@Forum Dialog Global
Jamuan Perdana Silang Budaya
14th December 2025@Nafoura Hall Putrajaya


Bismillahirrahmanirrahim.

Assalamualaikum warahmatullahi wabarakatuh,
Good morning and a very warm greeting to all distinguished guests, ladies and gentlemen.
Thank you for the opportunity to be part of this meaningful programme. The theme before us today — a holistic approach towards achieving complete fulfilment of the emotional, soul, mind and body — is not merely a topic for discussion. It is, in many ways, a life question that each of us grapples with, whether consciously or otherwise.

In a world that moves very fast, that measures success in numbers, speed and visibility, we often ask:

Are we progressing?
But perhaps the more important question is:
Are we whole?

1. The Illusion of Progress without Wholeness
We live in an age of unprecedented advancement. Knowledge is abundant, technology is powerful, and material comfort is within reach for many. Yet paradoxically, we see rising anxiety, loneliness, burnout, and a quiet sense of emptiness.
This tells us something important:
Human fulfilment cannot be achieved through a single dimension of life.
When the body is fed but the soul is neglected, we feel restless.
When the mind is sharp but the emotions are suppressed, we feel disconnected.
When achievements grow but meaning shrinks, satisfaction becomes elusive.
True well-being requires balance, harmony, and integration.

2. The Human Being as a Whole
A holistic approach begins with recognising that the human being is not fragmented, but whole.
We are:
 A body that needs care, movement, rest and nourishment
 A mind that seeks understanding, clarity and wisdom
 An emotional being that needs connection, compassion and security
 A soul that yearns for meaning, values and purpose
These dimensions do not compete with one another — they support and complete each other.


When one is neglected, the others eventually suffer.

3. Emotional Fulfilment: The Language of the Heart
Let us begin with the emotional dimension.
Emotional fulfilment is often misunderstood. It is not about constant happiness or the absence of pain. Rather, it is about:
 The ability to recognise our feelings
 The courage to express them appropriately
 The maturity to manage them wisely
In many societies, we are taught to suppress emotions — to be strong, silent, and resilient at all costs. But unexpressed emotions do not disappear; they accumulate and eventually manifest as stress, anger, or despair.
Healthy emotional fulfilment comes from:
 Meaningful relationships
 A sense of belonging
 Being heard, respected, and valued

Empathy, kindness, and forgiveness are not signs of weakness — they are signs of emotional intelligence.


4. The Mind: Knowledge with Wisdom
Next is the mind.
We live in an era of information overload, yet wisdom seems increasingly scarce. The mind must not only be trained to think, but also to discern, to reflect, and to question with humility.
Mental fulfilment is not achieved through knowledge alone, but through:
 Lifelong learning
 Critical yet ethical thinking
 The ability to see complexity without losing moral clarity
A restless mind that is constantly stimulated but never grounded will eventually become anxious. A fulfilled mind is one that balances reason with reflection, and intellect with conscience.


5. The Body: Trust and Responsibility
The body is often the most visible dimension, yet also the most abused.
We push it beyond its limits, deny it rest, neglect movement, and then wonder why fatigue and illness follow. The body is not merely a tool — it is an amanah, a trust.
Physical fulfilment does not demand perfection. It demands:
 Respect for natural rhythms
 Balance between work and rest
 Awareness of what we consume, physically and mentally
When we care for the body, we create the foundation upon which emotional stability, mental clarity, and spiritual awareness can flourish.


6. The Soul: The Silent Compass
Finally, and perhaps most importantly, is the soul.
The soul is what gives direction to everything else. Without it, life may be efficient, but it will not be meaningful.
Spiritual fulfilment does not belong only to rituals, though rituals are important. It is reflected in:
 Our values
 Our integrity
 Our sense of purpose beyond ourselves
The soul asks questions that no technology can answer:
 Why am I here?
 What do I stand for?
 What legacy will I leave behind?

A nourished soul anchors us during uncertainty and guides us during success.


7. Integration: Not Balance, but Harmony
A holistic life is not about giving equal time to everything every day. It is about harmony, not rigid balance.
There will be seasons when the mind is tested, moments when emotions are fragile, times when the body needs rest, and periods when the soul seeks silence.
Fulfilment comes from listening — deeply and honestly — to what each dimension needs, and responding with wisdom.


8. From Individual Well-Being to Collective Good
When individuals are whole, societies become healthier.
A fulfilled person is more compassionate.
A grounded leader is more ethical.
A balanced community is more resilient.
Holistic well-being is therefore not a private luxury — it is a public good.

Conclusion: Returning to Wholeness

Ladies and gentlemen,
The journey towards complete fulfilment is not about becoming more, but about becoming whole.
It is about reconnecting:
 The heart with empathy
 The mind with wisdom
 The body with care
 The soul with purpose

In doing so, we rediscover not only peace within ourselves, but also harmony with others and with the world around us.

May we all strive not merely to succeed in life, but to live it fully, consciously, and meaningfully.

Thank you.


Wassalamualaikum warahmatullahi wabarakatuh.

 ORAL HISTORY – EXECUTIVE TALKING POINTS (SESSION 2)@ PERDANA LEADERSHIP FOUNDATION (PLF)

2ND DECEMBER 2025

SYED HAMID ALBAR

 

(SHORT VERSION)

SYED HAMID ALBAR

 

1. Bridge from Session 1

         •        Previously we covered:

         •        Big family, moving between states, growing up in Johor.

         •        Early education: Malay school, religious school, then Australia & UK.

         •        Career before politics:

         •        Judicial & legal service – Magistrate (KL), President of Sessions Court (Temerloh).

         •        Banking & corporate sector (around 15 years).

         •        Advocate & Solicitor (1986–1990).

         •        Key idea:

“All of that was preparation before I stepped into public life as an MP, minister and foreign minister.”

 

2. My father, “Lion of UMNO”, and my mother

         •        Father: Syed Jaafar Albar

         •        Known as the “Lion of UMNO” – open, fearless in speaking on religion, Malays and the country.

         •        Spoke truth to power, even when uncomfortable.

         •        Home full of political discussion; as children, we listened quietly.

•        Taught that politics = responsibility and struggle, not glamour.

         •        Mother: Syarifah Fatimah

         •        Calm, patient, centre of the family.

         •        Taught compassion, humility, care for others.

         •        Balanced my father’s fiery public style.

         •        My inheritance:

         •        From father: principle, courage, sense of justice.

         •        From mother: empathy, modesty, restraint.

 

3. Two key anecdotes about my father (optional highlights)

         1.      Carcosa & independence

         •        Idea to gift Carcosa land to the British as “thanks” for independence.

•        My father opposed: British had taken much from Malaya; independence is a right, not a favour.

         •        Reflects his strong sense of dignity and justice.

         2.      Draft speech under Tun Razak

         •        Draft policy speech for Tun Razak (UMNO AGM) mentioned three names for Vice-President.

•        My father objected: policy speech must set direction, not endorse individuals; unfair to other candidates.

•        He later lost the contest; Tun Razak offered him a Supreme Council seat.

•        He rejected it – did not want to return “through the back door” without delegates’ mandate.

 

4. Entry into politics & Parliament

         •        Politics came gradually, not overnight.

         •        After seeing law, courts, banking, corporate world and practice:

         •        Realised policies directly affect ordinary people.

         •        Felt a duty to move from observer to participant.

         •        Stood in same constituency his father served:

         •        Father: 1959–1977; I served: 1990–2013.

         •        As MP:

         •        Met real concerns: jobs, schooling, land, roads, cost of living.

         •        Kept my politics grounded in people’s daily lives.

 

5. Serving in Cabinet

         •        Held several portfolios:

         •        Law / legal affairs.

         •        Home affairs & internal security.

         •        Defence.

         •        Foreign affairs.

         •        Lessons:

         •        Law: must protect, not oppress; implementation as important as drafting.

         •        Home affairs: balance order & rights, firmness & humanity.

         •        Defence: behind every “policy” are soldiers, families, real sacrifices.

         •        Cabinet: government is teamwork; no one has all the answers.

         •        Theory vs reality:

         •        Ideologies and models learned at university must be adapted to context and culture.

         •        Principles stay, but applications must be realistic.

 

6. Diplomacy, UN, ASEAN and a changing world

         •        UN General Assembly (New York):

         •        Standing at podium: “I am Malaysia, not just Syed Hamid.”

         •        UN shows idealism + power politics.

         •        Corridor diplomacy often more effective than speeches.

         •        Asian Financial Crisis 1997/98:

         •        Showed vulnerability of economies to markets and speculation.

•        Malaysia chose its own path (capital controls, ringgit measures).

•        Message: sometimes leadership means polite disagreement with powerful institutions.

         •        9/11, “War on Terror”, Islamophobia:

         •        Muslims suddenly seen with suspicion worldwide.

         •        Tried to stress: terrorism has no religion; must address root causes (injustice, occupation, humiliation).

         •        Saw double standards and hegemonic narratives clearly.

         •        ASEAN & regionalism:

         •        ASEAN as our “regional home”.

         •        Consensus culture – slow but inclusive.

         •        Need a people-centred ASEAN: bring in youth and civil society, not just governments.

 

7. Lifelong learning & AeU

         •        Always felt I still know too little.

         •        As Chancellor of Asia eUniversity (AeU):

         •        Met adult learners juggling work, family, study.

         •        Very humbling; confirmed belief in learning from cradle to grave.

         •        Education not only to get a title:

         •        But to serve better and understand the world more deeply.

 

8. Leadership, power and life after office

         •        Core belief: power is a trust (amanah), not a trophy.

         •        Positions are temporary; what remains is:

         •        How we treated people.

         •        Whether we acted with integrity and compassion.

         •        After office:

         •        Phone becomes quieter, fewer invitations.

         •        You see who values you as a person, not your position.

         •        True measure:

         •        Can you look back and still walk in public without shame?

 

9. Advice to young Malaysians (short form)

         •        Build your character before your career.

         •        Take knowledge seriously; don’t live on slogans and social media alone.

•        Stay idealistic, but learn how systems work so you can change them intelligently.

•        Serve from wherever you are – government, private sector, academia, civil society.

         •        Keep empathy and conscience:

         •        Remember policies affect real lives.

         •        Hope:

         •        The next generation will serve Malaysia with more justice, more wisdom, more compassion than my generation managed.